Nechápu, proč to nedokážu. Proč mám problém někoho oslovit, na něco se zeptat, nebo vymyslet téma? S tímto problémem bojuji už delší dobu. Myslím, že to začalo přestupem na gymnázium, kde jsem se dostala do úplně nového kolektivu, který byl poněkud vyspělejší než já. I na základce mi chvíli trvalo, než jsem se zbavila strachu a chovala jsem se před ostatníma přirozeně. Ale při přestupu do primy jsem se tak nějak uzavřela do sebe. Musím říct, že nyní je to už o dost lepší, ale stále se nedokážu chovat úplně přirozeně.
Například dneska jsem si od jedné dívky ze čtvrťáku měla vyzvednout lístky na maturitní ples. Moc se s ní neznám, a tak pro mě bylo nepředstavitelné vejít mezi třídu čtvrťáků a vyzvednout si ty lístky. Nechápu proč, nechápu. Najednou mě prostě přepadne, takový pocit strachu, a i když si tolikrát říkám, že to zvládnu, stejně jako ostatní, trvá mi neskutečně dlouho, než se k něčemu odhodlám. Nakonec ta holka přišla za mnou a sama mi lístky přinesla, zastyděla jsem se. Ale přáno mi prostě nebylo, nemohla jsem v tašce najít peněženku, prostě jakoby se vypařila, ona chudák jen stála a čekala, bylo mi vážně trapně.
Nejhorší je, že nevím co s tím dělat. Nezbývá než doufat, že se to naučím časem. Četla jsem i knížku o tom jak komunikovat. (Jak sebejistě mluvit s kýmkoli v každé situaci), jenže ani to mi nepomohlo, i když musím uznat, že když jsem ji četla cítila jsem naději.
"Jsme zrozeni proto, abychom komunikovali."
Citace z oné zmíněné knížky. Přijde mi to jako jedna velká pravda, přesto si často kladu otázku, jestli jsem i já byla zrozena právě pro komunikaci. Ale stále věřím, že ano, že přijdou časy, kdy budu naprosto přirozená a nebudu si hlídat každé své slovíčko :)
Jsem sama? Nebo máte někdo podobný problém? :)
Včera jsem se s rodinou rozhodli, že využijeme prodlouženého víkendu a zajedeme podívat se do krásné matičky Prahy. Máme to tam skoro dvě hodiny cesty autem, ale jezdíme tam opravdu rádi. Oba moji rodiče v Praze studovali, takže tu strávili kus života a navíc se tu poznali, není tedy divu, že se sem rádi vrací i s námi. A tak nás naučili mít Prahu rádi a už teď je jasné, že se tam budeme také vracet. Já osobně chci v Praze studovat. Přiznám se, že ještě nevím co, ale věřím, že na to časem přijdu. 
