27. 1. 2016

Noc..nejkratší jméno podstatné.

zdroj: Fivehundredpx
 Jako malou mě tma děsila, vždycky když jsem večer koukala z okna, bála jsem se, že za ním spatřím tvář. Noc pro mě byla nepřístupná, hlavu jsem měla plnou myšlenek, co všechno se tam může stát. Kdo a co všechno se skrývá za keřem, domem, pod autem, na stromě nebo dokonce kdo mě vtáhne do dveří, když půjdu náhodou kolem opuštěného domu. Přesto, když jsem byla někde do noci a čekala na rodiče až mě odvezou, vždy jsem cítila potřebu být ještě venku.
  Jednoho krásného podzimního večera, když mi skončil trénink, rozhodla jsem se, že překonám strach a půjdu domů pěšky. Dalo mi práci přemluvit rodiče, protože v tomhle ohledu se o mě hodně bojí. Ale nakonec povolili, a tak jsem šla poprvé sama v noci. Domů jsem to měla asi necelý kilometr.
  Neříkám, že jsem se nebála ani trochu, ale mnohem víc než strach mě zajímalo kouzlo noci.  Najednou jsem poznala jak je nádherná, všude je ticho, klid. Když náhodou někoho potkáte, je to takové víc osobnější, najednou o tom člověku začnete přemýšlet.
Kam asi jde? Jak žije? Je šťastný a spokojený, nebo má zrovna těžké období? Jak jdete a slyšíte jen zvuk svých kroků, přemýšlíte nad vším, co je okolo vás.
 Je to úplně jiné než přes den. Den je uspěchaný, každý vás vidí, vy vidíte každého, hlavu máte plnou starostí, a jen přemýšlíte, jak vyřešit nahromaděné problémy. Možná ještě musíte na schůzku, kroužek nebo trénink. Ale večer už vás nic nečeká, nic stresujícího, víte, že přijdete domů a můžete si odpočinout, dát si čaj nebo kávu a třeba si číst nebo kouknout s rodinou na film. Večer je klidný, noc je pokojná.
  A jak kráčíte tmavou ulicí, koukáte do oken, jak svítí, jak žijou. Cítíte se výjimečně, protože jste jediní široko daleko, tak sami a přeci tak šťastní. Tak šťastní, že máte chuť začít tancovat mezi pouličními světly, a pak si lehnout na trávu a pozorovat hvězdnou oblohu.
  Možná vy to tak nevidíte, možná noc je pro vás jen ztělesněním zla, pro mě je spíš ztělesněním klidu. Pokud to máte jinak, zkuste příště, až budete kráčet sami tmou, se na chvíli zastavit a uvědomit si, jak je okolo tak dokonalé ticho, že i jakýkoliv zvuk zpovzdálí jej ještě zdokonaluje.

Noc je nádherná.

2 komentáře:

  1. Krásný článek :) Já jsem na tmu opravdu srab. Bojím se chodit po tmě i po bytě bytě natož venku. :D Nejvíce se bojím lidí , už nevím proč, ale kdykoliv někoho potkám a už je šero mám pocit že mě chce určitě zabít nebo tak něco :D Takže po mě nikdy sama jedině s kamarády či rodiči .
    Opravdu krásný článek uplně mě vtáhl.
    Iwee z blogu www.zivotbrunety.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Po bytě se bojím v noci chodit i já, což je vlastně dost zvláštní :D ..
    Děkuju moc :)

    OdpovědětVymazat