Chvíle odpočinku s čajem...

zdroj: etsy.com /

Giclee print of an original par DrawnByRebeccaJones

  Každý člověk si potřebuje chvíli odpočinout. Uprchnout alespoň na malý okamžik z toho uspěchaného světa. Z toho světa, kde stále jen bojujeme, snažíme se, abychom něco získali nebo naopak aby ostatní něco nezískali. Snaha se cení, ale výsledky teprve stojí za to. Za naši práci se jednou staneme tím, kým jsme chtěli být. Tím lepším, bohatším, uznávanějším či milovanějším. Ale čím budeme lepší, tím víc budeme chtít být nejlepší. Ale při takovém těžkém cíli si těžko najdeme chvilku odpočinku, chvíli klidu a pohody. Mohli by nám přeci utéct důležité okamžiky nebo události, tak proč odpočívat? Protože při odpočinku si teprve uvědomíme, jak jsou naše ostatní činnosti úžasné, a co všechno jsme již dokázali. K tomu je odpočinek, není to ztráta času.
  Pro každého z nás může slovo odpočinek znamenat něco jiného. Pro někoho třeba čtení knížky, pro jiného poslouchání hudby.




  Do mě vstoupí klid vždy, když si uvařím čaj. Vlastně ani nevím proč, ale čaj je pro mě právě symbolem klidu, pohody a odpočinku. Možná je to z dob tábora, když jsme si s kamarádkou udělaly čaj, vždy večer, když už jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Kdy bylo volno.
  Vždycky, když mám dlouhý den a třeba jsem i otrávená z prožitých událostí, vzpomenu si na to, jak přijdu domů a dám si čaj. Je to pro mě jak droga, musím ho mít stále a kdekoliv. Ale škodlivý není, naopak. Čaj pomáhá. Nemyslím ale čaje ze supermarketů, ty ovocné ze sáčků... ne, ty nemají na pravé zelené nebo černé čaje.
  Můj nejsilnější zážitek, co se týče čaje se stal loni v létě. Byla jsem u prarodičů na týden a udělali jsme si výlet do Prachovských skal. Cestou nás obklopovali pískovcové skály a krásně voňavý les. Bylo opravdu nádherně. Po chvíli jsme došli až k takovému dřevěnému přístřešku, u kterého stálo pár ledabylých stolků s proutěnými židličkami. Byla to čajovna, tak krásná.

Zdroj: cajovyaltan.cz

  Atmosféra tam byla nepopsatelná. V okolí skal byla cítit příroda, navíc nedaleko byl rybník. Ze střechy visela zvonkohra, která jemně zvonila do ticha. Obsluhoval zde mladík, který měl dredy a byl velmi tichý a přemýšlivý. Objednali jsme si nějaký speciální zelený čaj, který byl vlastně úplně zadarmo, jen jste mohli dát dobrovolný příspěvek. Voda, kterou byl pravý čaj zalitý byla z nedaleké studánky, což mi přišlo strašně kouzelné.
  Čaj byl samozřejmě výborný a vše bylo ještě milejší, když nám dredař přinesl lesní jahůdky, které rostly na kraji lesa. Nikde jsem nezažila lepší obsluhu.
  Do čajového altánu "Plující oblaka" jsme se ještě několikrát vrátili. Vždy to bylo krásné, ale prvotní okouzlení už nic nepřekonalo. Tenkrát jsme si totiž se sestrou připadali jako v jiném světě.
To je dnes všechno, loučím se s vámi a jdu si dát čaj :))

A jak vypadá váš dokonalý odpočinek? :)