Mononukleóza - přišla za mnou z nějakého důvodu?

Už je to tři dny, co jsem se dozvěděla, že má mononukleózu. Od začátku jsem věděla, že to není nic vážného, že si jen musím poležet a držet dietu. Dokonce ani nehrozí nějaké trvalé poškození jater. Ale i tak mě to docela vzalo. Najednou jsem se musela vzdát všech plánů na pár týdnů dopředu a smířit se s tím, že prostě nebudu všude, což pro mě není jednoduché, jsem ten typ člověka, co nesmí nikde chybět, ale někdy není všechno tak, jak si přejeme. Navíc jsem nikdy nebyla nějak vážněji nemocná, ani jsem neměla zlomenou nohu, zkrátka nic, co by mě omezovalo. A najednou..

Jak náš život ovlivňuje okolí?

  Někdy přemýšlím nad tím, jak jsou můj život, moje štěstí a sebevědomí ovlivněny okolím. A myslím si, že je potřeba vynaložit spoustu sil, aby tomu tak nebylo. Všude okolo jsou lidé, věci, články, fotky,..a spousta dalších věcí, se kterými se můžeme srovnávat. Jen něco vidíme a hned si to otočíme vůči sobě. Zvládla bych to taky tak? Jakto, že ji to tak sluší? Jak to dělá, že má pořád upravené vlasy? Proč se chová tak přirozeně? To se nebojí?