Když se usmíváte při každé příležitosti, když se upřímně smějete každému vtipu, ať je jakkoliv povedený? Když se vám zkrátka ve všem daří a pokud se podíváte nazpět ve vašem životě vidíte progres, na který musíte být přes veškerou skromnost prostě hrdí? Když se na sebe usmějete každé ráno do zrcadla, vděční za člověka, kterého tam vidíte a vděční za lidi, kteří tvoří váš život? Ano, tenhle pocit právě mám a jediné, co si teď přeju je, aby nikdy neskončil.
Možná, to není ani o tom, že bychom neměli problémy, že by v tuto chvíli neexistovaly věci, které by nám byly nepříjemné, nebo které by nás z určitého důvodu zkrátka znepokojovaly. Možná je to jen o tom, že se v našich "šťastých obdobích" nedíváme na problémy jako na problémy, ale bereme je jako malé výzvy. Pohlížíme na ně jako na něco, co nás může posunout dál. A v tom je ten rozdíl. Pokud jsme nešťastní, sebemenší problém nás může rozhodit, sebemenší hloupost rozbrečet a sebemenší trapas může zničit naši sebedůvěru. Pokud jsme ale šťastní, hned tak nás něco nerozhodí, a víra v sebe samotné nás jen tak neopustí.
Tenhle pocit ale nebude trvat věčně a to prostě musím přiznat i přes všechen momentální optimismus proudící mi v žilách. I když teď pohlížím na svět jako na pohádku, realita mi nedovoluje nepřipustit, že i každá pohádka má svůj konec. To my neovlivníme, na nás jen je, si ji naplno užít. A já si to vážně užívám!
A při psaní tohoto článku si to všechno ještě víc uvědomuji, uvědomuji si jak moc šťastná můžu teď být a jak vděčná můžu být za to, co teď mám.
Kdyby mi někdo na konci tohoto léta řekl, jak rychle bude zase všechno v pořádku, nejspíš bych mu nevěřila. Nebylo to nejhorší období mého života, ale bylo jedno z těch horších. Všechno se začalo kazit, jedna věc po druhé na mě dopadala a bylo hrozně těžké nemyslet na to, jak jsem se předtím měla fajn. A bůh ví, jak dlouho by to ještě trvalo, bůh ví za jak dlouho bych napsala tento článek, kdyby neexistovala jedna konkrétní osoba, která mi vrátila do života nějaký smysl.
Nechci aby tento článek vyzníval jako klišé, aby byl jen hrstkou otřelých frází o tom, jak si máme dovolit být šťastní, jak je optimismus hlavní cestou k úspěchu a jak jednou potkáme člověka, který nám změní celý život. Nejspíš to tak někomu vyznívat bude a možná i já se na to budu jednou dívat podobně kritickým pohledem, ale teď ne, teď nepochybuji nad ničím výše napsaným.
Pokud i vy máte své šťastné období, bezesporu mi rozumíte. Pokud ale prožíváte těžké časy, věřte, že to nebude trvat věčně.
Žádné komentáře:
Okomentovat