Zpackané prázdiny aneb To už je konec?

Sedím na zahradě a užívám si poslední týden prázdnin. Musím uznat, že je krásně, vážně takhle nemohlo být celé léto? Prostě teplo, jako to většinou bývá? Ne, letos se počasí rozhodlo, že mi moje nejoblíbenější roční období prostě neosladí. No co se dá dělat, není každý den posvícení, stejně jako není každé léto pěkně.

Popíjím studenou vodu s citronem a přemýšlím jestli tyhle prázdniny vůbec za něco stály. První tři týdny jsem strávila na táboře, kde jsem dělala praktikantku, ale zadarmo a ještě jsme museli tábor zaplatit. Byla jsem tu už potřetí a nemůžu říct, že bych si to letos nějak extrémně pěkně užila. Na pár světlých okamžiků si vzpomínám, ale jak nad tím tak stále přemýšlím a přemýšlím, docházím k názoru, že to byla ztráta času. A tři týdny jsou sakra dlouhá doba, abychom je nakonec nazvali ztrátou času, ale kdo ví, co bych říkala, kdybych je strávila doma.

Na táboře jsem ale začala chodit s klukem. Když to takhle někde pronesu, každý si myslí, že jsem ho poznala právě tam a teď se snažíme udržet si vztah na dálku. Potíž je v tom, že s tímhle klukem se znám už pět let a byli jsme dobrý kamarádi, ale cesty přátelství jsou nevyzpytatelné, no a tak jsme teď spolu. Tohle považuji asi za největší a skoro jediné zásadní plus tohoto nevydařeného léta.

Měsíc Červenec se pomalu chýlil ke konci a já se chystala na brigádu v jedné restauraci. Už před prázdninami jsem si byla vše vyzkoušet a nyní jsem se hrozně těšila, že si něco vydělám. A víte co? Je konec srpna a já nemám ani korunu, protože jsem se na tu brigádu prostě vykašlala, protože jsem si řekla "Radši si budu užívat léta a volna. Peníze jsou méně důležitější než zážitky." Jo, musím uznat, že tohle zní jako skvělá výmluva. Už tenkrát jsem tušila, že budu nakonci léta litovat, že jsem do toho nešla. Teď totiž nemám ani zážitky, ani peníze. Takže jsem vlastně chudá, znuděná a naštvaná :D

Abych netvrdila, že celý měsíc stál za nic, klidně můžu vypíchnout ty lampiónky štěstí, které se sem tam zableskly, aby mi pomohli vzpomenout si na moje vysněné léto. První světlo vyšlo na povrch a to hodně vysoko na Anenské pouti v německém Neugesdorfu. Vyzkoušela jsem si kolotoče, na kterých jsem nikdy nebyla a nechápu, jak jsem bez této zkušenosti mohla žít. Vždycky jsem se bála zkusit takové ty vysoké, divně a různě se točící potvory a letos jsem si řekla "Proč vlastně ne?" a tak jsem do toho šla, a nelituji!

Za dalším lampiónkem jsem jela až do Prahy, nikdy jsem nejela sama do Prahy autobusem, takže to byl pro mě opravdu zážitek. Navíc mám Prahu jako město strašně ráda. Jela jsem tam za kámoškami a myslím, že jsme si ten den společně užily. Až na to, že jsem ráno v půl šesté šlapala kilometr do města na zastávku v tom nejprudším dešti v botech, které promoknou i na sluníčku, to byl opravdu jeden ze dnů, kterým dávám plus.

Minulý týden jsem se ještě vydala za kamarádkou z tábora do Ústí nad Labem, což pro mě tohle léto tak představuje jeden z nejlepších počinů. Hezky jsme si popovídali, snědli spoustu dobrého jídla a našli ten nejkrásnější výhled na světě. ↓

Celkově se tyhle prázdniny moc nepovedli. Myslím, že titul "Zpackané prázdniny" dostanou oprávněně a nemůžou si stěžovat. Nyní zbývá týden, svůj titul už nejspíš jen tak nesmažou, to bych musela dneska odletět na Francie s dvaceti tisící po kapsách a pojištěním proti teroristickým útokům, ale možná bych si mohla ten týden ještě aspoň trošičku užít, tak uvidíme..

A co vaše prázdiny? Doufám, že jste si je užili mnohem víc než já a ničeho nelitujete! :) napiště do komentářů :) ↓↓↓↓