Svátek matek přivítá nás.
S láskou a radostí se pojí.
Maminko.. slovo, ve kterém je tolik lásky, že by vystačila na každého člověka na světě. Ale ne každý člověk na světě má to štěstí, že může toto slovo vyslovit nebo slyšet a to navíc s nejupřímnějším úsměvem. Na světe je spousta dětí, ke kterým se láska od rodičů nedostala, možná protože byla dána něčemu jinému, možná práci nebo alkoholu. Jenže otázkou je zda děti, které nedostali lásku ve svých nejmladších letech, dokážou tento postoj změnit vůči svým dětem. A tak ani jejich potomci nedostanou tolik lásky, kolik si jen zaslouží.
A právě proto, že ne každý má takové štěstí, bychom za něj my, co ho máme, měli být vděční. A přes všechny neshody, hádky a problémy bychom si měli vážit toho, že můžeme, nebo že jsme mohli, vyslovit to jednoduché "Maminko" a dostat na to upřímnou odpověď v podobě pusy nebo objetí. Měli bychom být šťastní, pokud naše maminky vždycky akceptovaly naše povahy včetně našich chyb a nedostatků, vždycky časem odpustily naše malé velké hříchy, vždycky pomohly a vždycky vyslechly. To jsou věci, které pro nás udělá málokdo, aniž by za to něco chtěl.
Ale teď rostu, už to není jako když jsem byla ještě malé děťátko, které vždycky běželo ráno do maminčina objetí. Jsem někdy radši sama, a někdy se nechápu, možná se trochu ještě hledám. Někdy se i hádáme, protože se nějak neshodují naše představy o ideálním životě. Tak je to ale většinou u matky s dítětem, ne? Je to proto, že mají strach. Já vím, že jednou jim poděkuju, za to že mi nenechali absolutní volnost ve všem. Třeba teď, když píšu tenhle článek, jsem se všemi případnými zákazy úplně smířená, ale jsem si jistá, že až budu zase někam chtít jít a rodiče mi to nebudou chtít dovolit, už budu psát trochu jinak. Ale takhle je to správně...
Vím, že mi mami bezmezně věříš, jak říkáš. Ale musím říct, že jsem ti možná někdy zatajila pravdu, ale myslím, že ani ty nemůžeš říct, že mi nic netajíš. Některé věci si člověk radši nechá pro sebe. A neznamená to, že by toho druhého neměl rád, nebo že by mu nedůvěřoval, jen chce aby to třeba na čas zůstalo jen a jen v jeho hlavě. Možná se za to stydí, možná se bojí, že by na něj okolí změnilo názor a nebo taky žádný důvod nemá...
Každopádně.. Děkuju za to, že mám tak skvělou maminku, která mě stále inspiruje a často taky motivuje. Je obdivuhodná, jak se dokázala dostat z toho, že ona už toto napsat nemůže. Přeju jí každou radost, každou odezvu za to, co dělá pro lidi kolem sebe, ale i pro ty na druhém konci republiky. Možná si ani neuvědomuje, jak je úžasná, ale já můžu s klidem říct, že jsem ještě nepoznala ženu, kterou bych si přála za maminku radši. Mám to nejlepší, co můžu mít.
DĚKUJU MAMI A MÁM TĚ RÁDA!
Žádné komentáře:
Okomentovat