Nekoukejme na svět kolem nás skrz displej

Dnešní doba, dnešní vztahy, dnešní mládež..slýcháme to stále ze všech stran. Každý o tom píše, o tom jak je dnešní doba zkažená, jak bylo dřív všechno lepší, krásnější a opravdovější. Ale já si nemyslím, že má smysl srovnávat tuto dobu s tou dřívější, ač se nám z vyprávění může zdát mnohem lepší, třeba bychom ani tam nebyli úplně šťastni. Pravdou ale je, že určitě není vše v pořádku. Nechci se této doby zastávat, ačkoliv je nutno podotknout, že technický pokrok nám ulehčuje život ve spoustě věcí. A je jen na nás, na jednotlivcích, abychom se naučili ho využívat v určitém množství.


  Možná bych si měla hledět jen sama sebe. Dávat si pozor, abych nepropadla kouzlu sociálních sítí, které jsou jak úžasným pomocníkem pro komunikaci, tak zároveň jejím největším zabijákem. A občas tomu propadám, občas stejně jako ostatní řeším nepříjemné věci přes chat, občas nemám kuráž na to řešit neshody z očí do očí. Samozřejmě, že je to jednodušší. Jen někomu napsat, počkat na odpověď a ať bude jakákoliv máme přece dost času vymyslet si pěkně arogantní zprávu nazpět. A nikdo nevidí naše emoce, a my nevidíme emoce té osoby, která sedí na druhé straně monitoru. Takže i když nás něco zraní a rozbrečí, pořád se můžeme tvářit, že je všechno v pohodě. A když k tomu přidáme smajlíka, tak to dokonce bude vypadat důvěryhodně.

  A tak to děláme všichni, nebo alespoň podstatná většina z nás. Používáme náznaky, ironii, a doufáme, že ona osoba, které se snažíme něco vyčíst, to někde vyčte mezi řádky a pošle nám smajlíka s pusinkou, abychom mohli v klidu usnout. Pak je tu ještě pár expertů, kteří ještě přidají status řvoucí do světa, jak moc na dně se cítí, možná se potom konečně někdo zeptá, co se děje.

  Ačkoli jsem si vědomá spousty věcí, které dělám špatně. Spoustu důležitých témat řeším v chatu, i když vím, že probírat ho osobně by mi přineslo mnohem víc radosti. Vzpomínám si na spoustu momentů, kdy mi bylo smutno z toho, že mi někdo neodepsal, nebo že někdo nenapsal to, co jsem očekávala. A ano, uvědomuju si jak abstraktní to všechno je, jak žádná zpráva nic neznamená, jak může kdokoliv napsat cokoliv, aniž by to opravdu cítil.

  I přesto, že se dopouštím těchto chyb, myslím si, že mám právo vyjádřit se i k věcem, které na sociálních sítích dělají ostatní. Jestli se přes něco nedokážu přenést, tak to jsou selfie líbajících se párů. A už vůbec ne pod rozkvetlou třešní. Lidi, vzpamatujte se prosím. Musí vážně každý vědět, jak moc se milujete? Nebylo by lepší naplno si užít tu jarní voňavou pusu od člověka, kterého milujete než přemýšlet nad tím, jaké hashtagy pak k fotce připíšete? Osobně si neumím představit, že bych při takové příležitosti vytáhla mobil a začala nastavovat samospoušť. Ale možná se jen snažíme zachytit výjimečnost okamžiků na fotografiích, někteří proto, že si je chtějí uchovat navždy v paměti, jiní proto, že chtějí všem ukázat jak šťastně žijí. Je jedno proč to děláme, jen zkusme někdy odložit mobil a prožívat hezké chvíle v našem životě naplno.
Pojďme zkusit nekoukat na svět kolem nás přes displej našeho mobilu.

Na toho neskutečně velké téma bych dokázala psát dál a dál. Ale kdo v "dnešní době" čte dlouhé články. To už si ale nechám zase na jindy.. Na závěr bych chtěla dodat, že není jednoduché nenechat se strhnout touto "módou" a nemyslím si, že je něco špatného na tom si s někým psát. Se svým klukem se vidím jen o víkendu a neumím si představit, že bychom nebyli přes týden v kontaktu alespoň přes sociální sítě. Ale všechno v rozumném množství..