Čajový dýchánek I.

Rozhodla jsem se pro nový typ článků. Bude to taková směs všeho dobrého, špatného, veselého, smutného či zajímavého. Zkrátka obyčejné radosti, strasti nebo prosté myšlenky, které tvoří náš běžný život. Vážně bych chtěla tenhle blog trochu udržovat, protože si myslím, že by z toho mohlo nakonec vyjít něco pěkného. A popravdě potřebuji nějakou tvůrčí činnost pro odreagování. Tak jdeme na to:

1) Konečně Jóga..

Už je to docela dlouho, co mě zaujala jóga. Byly doby, kdy jsem si ji cvičila doma (možná spíš snažila cvičit) a hrozně mě to bavilo. Cítila jsem, jak mám celý tělo krásně protažený. Pak jsem se na to nějak vybodla, jak už to bohužel bývá s většinou věcí, ale pořád jsem si sama sobě opakovala, že musím začít znova. A konečně jsem se odhodlala a každé pondělí večer chodíme s kamarádkama na lekce do Jógy do místní tančírny. Příjemně mě překvapila tamější atmosféra. Pomalá hudba, svíčky a milý hlas, který vás vede k uvolenění celého těla. Potom si zajdeme ještě na teplý zelený čaj a nový týden začíná vlastně docela příjemně. Máte někdo zkušenosti s Jógou?

2) O tom, jak je život nefér

Pokud je život nefér k naší osobě, dřív nebo později to nějak překousneme.. Ale s tímhle se nikdy nesmířím. Nedaleko od nás, v jedné vesnici, zabil muž nezletilou holčičku a druhá šesnáctiletá bojuje o život. Tu holčičku jsem znala. Potkávaly jsme se asi dva roky na cestě do školy, začala mě zdravit a vždycky se na mě krásně usmála. Nic víc. Přesto jsem o ní často přemýšlela. A najednou ji někdo zabije a ještě takovým způsobem. Pak si člověk uvědomí, kde to žijeme... Nechtěla jsem o tom psát celý článek, protože tak trochu nemám slov k člověku, co má srdce na to, vzít život dítěti. Doufám, že mu to ve vězení všechno několikrát vrátí. Smutné ale je, že ani trest smrti pro vraha, obětím život nevrátí. Ale jak říká můj kluk, život je abstraktní, existuje jenom v případě, že to ostatní lidi můžou dokázat, takže pokud máme člověka ještě v myšlenkách, tak žije. Tak snad tě Kristýnko nikdy nenecháme doopravdy umřít.. 

3) O pravdě

Otázku, co je vlastně pravda si kladu už dlouho a určitě nejsem první, poslední ani jediná. Včera nám ve škole pustili film Selský rozum, který je o panu Babišovi, respektivě proti němu. Trochu mi vadilo, že udává jen pohled z jedné strany, ale i tak mě fakta, o kterých se ve filmu mluví, přesvědčili o tom, že bych tohoto kandidáta nevolila. Ale pak člověk začne pochybovat. Co když je to všechno jen podplacený a nahraný. Přiklánět se ale na stranu lidí, kteří všechno přehlíží a volí Babiše s přesvědčením, že je tím nejlepším pro naši zem, se mi také moc nechce. Mám z toho v hlavě zmatek. Všechno, co se tváří jako jasná pravda, se dá tak krásně převrátit a udělat z toho krásnou lež. Pak už je asi na člověku, čemu bude vlastně věřit. Protože některé věci si jako obyčejní občané ověřit nemůžeme. 

4) Podzim 

V posledním bodě dnešního článku, bych vám ráda popřála co nejpohodlnější průběh podzimu, který pár dní zpátky začal. Ačkoliv jsem teplomilný člověk, letos mi jeho příchod tolik nevadí. Plánuju si tyto chladné dny náležitě užít, i kdyby to mělo být jen s knížkou a zeleným čajem. Jo a taky s rajčatama s mozzarelou, protože jsem na nich vážně závislá! Dejte si taky ať nejsem sama, která si život bez nich nedokáže představit :D.. 

Mějte se krásně a na shledanou u dalšího článku. Nejspíš bude na téma vztahy, takže si ho nenechte ujít :)

Písnička čajového dýchánku I. :